Garage a Tony Ducháček: Apogeum
Padám
Nepovídej, že to myslíš vážně
jen si hledej klidně vo dům dál
jak se na mě díváš prostopášně
že bysem tě moh mít časem rád.
Děláš hodnou, já vím taky svoje
bejby, bejby, mazej vo dům dál
co je moje, už nebude tvoje
různě si to můžem vykládat.
Bejby a točí se mi hlava
padám a točí se mi dál
ne, ne, nevím, jak se vlastně chová
kolik času jí zbejvá.
Tvoje věčný depresivní stavy
který stále častějc prožíváš
vostatní je přece mívaj taky.
Jenom, bejby, ty s tím naděláš.
Padaj lidi, padaj stromy v lesích
padaj hlavy různejch debilů
nemyslím si, že nepadnu taky
podrobím se svýmu osudu.
Barvy
Barvy, který jsou vždy stálý
svítěj do noční tmy rády
sláva, která jim je dána
zvou tě za vrata svý zrána
stopy tvý tam vedou dneska
je to tvoje známá cesta
cesta, to je stará vesta
kterou já taky znám ze sna.
Barvy krouží kolem voken tvých
taky kolem lampy rozbitý.
Cesty, který vedou zpátky
vejdu tam za tebou vrátky
barvy už nesvítěj ráno
horkou vodu si pusť, kámo
blue jeans, jak mám je rád, dámo
stejný jako mám já Sámo
dneska celej den mám volno
velvet vymyslet mám rovnou.
Vyrazíme někam do lesa
vítr tvoje vlásky učesá.
Blázen
Nacházím se hned vedle dráhy
kterou slyším ze svý postele
procházím se v tý cimře známý
a vokna mám blízko vod sebe.
Někomu zdá se, že bláznem je
a myslí krátce ve svý vaně jen
vždyť blázni maj se v životě líp
vo štěstí můžou kdykoliv snít.
Já chtěl bych bejt pravým bláznem
vůbec nikdy nebejt sám
a život mít jenom v lásce
to nekecám.
Na cestu dát se hrozně dalekou
a všechno brát si s mírou velikou
a jenom smát se, jak blázen ví
a nepoddat se svýmu vokolí.
Klíč
Jsou to jenom sladký slova
který říkáš zas a znova
jsu to jenom samý pindy
co jsem slyšel někde jindy
je to jenom samej kec.
Už tvá láska pominula
tak začínám vopět znova
všechno hezký už je pryč
už jsem ztratil k tobě klíč
už jsem ztratil blbej klíč.
Nejsi happy, nemáš děti
jenom hledáš novejch věcí
nejsi vůbec nejsi tady
dovopravdy jenom typ.
Už tu nejsou sladký slova
který říkáš zas a znova
už to nejsou stejný pindy
co jsem slyšel někde, jindy
už to není stejnej joke.
Máma tvá ti prominula
tak to zkoušíš rozjet znova
dyk se takhle hrozně ničíš
jenom doufej, že se chytíš
snad si najdeš blbej klíč.
Kůže
Ránem se plazím pro kůži tvou
voba jsme nazí a táhnem za sebou
na tebe koukám a marně vzpomínám
kde jsem tě potkal, co jsem ti udělal.
Radší tě líbám a vůbec nemluvím
abych to ráno zbytečně nezkazil
Jseš hrozně milá s krásnejma vočmama
jen jsem si nevšim, jaká je hodina.
Že jsi mi nechala svou kůži v posteli
tak si ji natáhnu pokaždý v neděli
a lovím po městě, který mě nechtělo
cejtím se podivně, že mám teď tvý tělo.
Usnul jsem znovu a ty jsi zmizela
teď bloudím po městě až do rána
hledám tě neznámá s krásnejma vočima
ve snu tě potkávám s jinejma docela.
Řeka
Plamenem ti cestu udělám
neskutečným žárem sopečným
aby jsi se, řeko, dostala
do srdcí svých dětí nešťastných.
Rozpálíš se mocnou rychlostí
do oblastí, kde tě neznali
neseš s sebou všechna tajemství
který byly v skále schovaný.
Pojď honem, umej tuhle špínu
ať se můžem vrátit nazpátek
nebo vyschnem život beze smíchu
hele pocem, tvůj jsem kašpárek.
Apogeum
Jednou takhle klidně po městě si šel
krok za krokem bez vědomí bez cíle jsem vlál
klábosil jsem ve výčepu U Zpěváčků pěl
na útratu moc jsem neměl, kdo vo mě stál.
Stál jsem tam rád
dole u vody
kam chodívaj
lidi pro svý nálady.
Postavil se ke mně celkem rozpačitejm chlap
vyptával se, co tam dělám, co jsem vlastně zač
vo sobě mi neřek vlastně skoro vůbec nic
chtěl jen velkou bednu do sklepa dopravit.
A co je v ní
já se neptal
von zaplatí
já si půjdu v klidu dál.
Bedna už je ve sklepě a dědek víko votvírá
v ní je měsíc svázanej a von se blbě usmívá
nazývá to perigeum, jaký vůbec možný je
vodváže ho, vylezeme, měsíc k nebi vypluje.
A stojim dál
a zírám jen
dědek na něm
a vopouští naší svatou zem.
Symboly
Záhada v tobě ukrytá
náladu ve mně vyvolá
fíkovej pocit návratu
s příchutí doby pravěku.
Cákance krve jelení
tvůj pohled jasně šílený
mám v ruce zbraně kamenný
nápad, jak přežít staletí.
Slunce východ čekáme
svý těla k sobě schoulený
do vohně pořád hledíme
podivný věci vidíme.
Symboly v lese ukrytý
úplněk jenom osvítí
v ruce mám hlavu jelení
svý paže mile krvavý.
Královna
Nesleduješ žádný věci, který ti jdou proti srsti
mezi náma bylo hezky, nezažil jsem tolik štěstí
i když budeš zralá žena, vzpomenu, jak jsi byla malá
bylas krásná princezna se zlatejma vláskama.
Jednou možná vodejdeš hledat svojí identitu
pak si možná vzpomeneš na starýho svýho tátu
radši abys zůstala, kde jsi žila zamlada
u cizejch se můžeš ztratit, dlouho budeš za to platit.
Ty jsi moje královna, která není záporná
ty jsi dítě mýho věku, nenajdu tě hned na fleku
Ty jsi moje královna, která není odporná
ty jsi idol mýho srdce, který bije jen pro tebe.
Kdykoliv se můžeš vrátit do míst, kde jsi vyrůstala
a tvá postel bude stejně pokaždý ustlaná
kdybys někde zůstala, nemohla se zpátky vrátit
tak se na mě spolehni, u mě můžeš znovu začít.
Dobrou noc, miláčku, sladké sny.
Ostrovy II.
Kdyby se mi někdy něco stalo
tak se holka musíš postarat
kdyby se mi někdy blbě vedlo
na tripu se můžem vodvázat.
Prachy ležej někde na polici
ve sklenici zbyde na zejtra
je to moje story v tomhle městě
tak se neptej, jak se zrovna mám.
My budeme sami
hříšní jedinci
máme svoje vostrovy
a úsměv na líci.
A tak se jen válíme
a v klidu na duši
užíváme pocitů
který jsem netušil.
Zdroj: Tony Ducháček: Garáž/Garage, vydavatelství Maťa , 2004
Nepovídej, že to myslíš vážně
jen si hledej klidně vo dům dál
jak se na mě díváš prostopášně
že bysem tě moh mít časem rád.
Děláš hodnou, já vím taky svoje
bejby, bejby, mazej vo dům dál
co je moje, už nebude tvoje
různě si to můžem vykládat.
Bejby a točí se mi hlava
padám a točí se mi dál
ne, ne, nevím, jak se vlastně chová
kolik času jí zbejvá.
Tvoje věčný depresivní stavy
který stále častějc prožíváš
vostatní je přece mívaj taky.
Jenom, bejby, ty s tím naděláš.
Padaj lidi, padaj stromy v lesích
padaj hlavy různejch debilů
nemyslím si, že nepadnu taky
podrobím se svýmu osudu.
Barvy
Barvy, který jsou vždy stálý
svítěj do noční tmy rády
sláva, která jim je dána
zvou tě za vrata svý zrána
stopy tvý tam vedou dneska
je to tvoje známá cesta
cesta, to je stará vesta
kterou já taky znám ze sna.
Barvy krouží kolem voken tvých
taky kolem lampy rozbitý.
Cesty, který vedou zpátky
vejdu tam za tebou vrátky
barvy už nesvítěj ráno
horkou vodu si pusť, kámo
blue jeans, jak mám je rád, dámo
stejný jako mám já Sámo
dneska celej den mám volno
velvet vymyslet mám rovnou.
Vyrazíme někam do lesa
vítr tvoje vlásky učesá.
Blázen
Nacházím se hned vedle dráhy
kterou slyším ze svý postele
procházím se v tý cimře známý
a vokna mám blízko vod sebe.
Někomu zdá se, že bláznem je
a myslí krátce ve svý vaně jen
vždyť blázni maj se v životě líp
vo štěstí můžou kdykoliv snít.
Já chtěl bych bejt pravým bláznem
vůbec nikdy nebejt sám
a život mít jenom v lásce
to nekecám.
Na cestu dát se hrozně dalekou
a všechno brát si s mírou velikou
a jenom smát se, jak blázen ví
a nepoddat se svýmu vokolí.
Klíč
Jsou to jenom sladký slova
který říkáš zas a znova
jsu to jenom samý pindy
co jsem slyšel někde jindy
je to jenom samej kec.
Už tvá láska pominula
tak začínám vopět znova
všechno hezký už je pryč
už jsem ztratil k tobě klíč
už jsem ztratil blbej klíč.
Nejsi happy, nemáš děti
jenom hledáš novejch věcí
nejsi vůbec nejsi tady
dovopravdy jenom typ.
Už tu nejsou sladký slova
který říkáš zas a znova
už to nejsou stejný pindy
co jsem slyšel někde, jindy
už to není stejnej joke.
Máma tvá ti prominula
tak to zkoušíš rozjet znova
dyk se takhle hrozně ničíš
jenom doufej, že se chytíš
snad si najdeš blbej klíč.
Kůže
Ránem se plazím pro kůži tvou
voba jsme nazí a táhnem za sebou
na tebe koukám a marně vzpomínám
kde jsem tě potkal, co jsem ti udělal.
Radší tě líbám a vůbec nemluvím
abych to ráno zbytečně nezkazil
Jseš hrozně milá s krásnejma vočmama
jen jsem si nevšim, jaká je hodina.
Že jsi mi nechala svou kůži v posteli
tak si ji natáhnu pokaždý v neděli
a lovím po městě, který mě nechtělo
cejtím se podivně, že mám teď tvý tělo.
Usnul jsem znovu a ty jsi zmizela
teď bloudím po městě až do rána
hledám tě neznámá s krásnejma vočima
ve snu tě potkávám s jinejma docela.
Řeka
Plamenem ti cestu udělám
neskutečným žárem sopečným
aby jsi se, řeko, dostala
do srdcí svých dětí nešťastných.
Rozpálíš se mocnou rychlostí
do oblastí, kde tě neznali
neseš s sebou všechna tajemství
který byly v skále schovaný.
Pojď honem, umej tuhle špínu
ať se můžem vrátit nazpátek
nebo vyschnem život beze smíchu
hele pocem, tvůj jsem kašpárek.
Apogeum
Jednou takhle klidně po městě si šel
krok za krokem bez vědomí bez cíle jsem vlál
klábosil jsem ve výčepu U Zpěváčků pěl
na útratu moc jsem neměl, kdo vo mě stál.
Stál jsem tam rád
dole u vody
kam chodívaj
lidi pro svý nálady.
Postavil se ke mně celkem rozpačitejm chlap
vyptával se, co tam dělám, co jsem vlastně zač
vo sobě mi neřek vlastně skoro vůbec nic
chtěl jen velkou bednu do sklepa dopravit.
A co je v ní
já se neptal
von zaplatí
já si půjdu v klidu dál.
Bedna už je ve sklepě a dědek víko votvírá
v ní je měsíc svázanej a von se blbě usmívá
nazývá to perigeum, jaký vůbec možný je
vodváže ho, vylezeme, měsíc k nebi vypluje.
A stojim dál
a zírám jen
dědek na něm
a vopouští naší svatou zem.
Symboly
Záhada v tobě ukrytá
náladu ve mně vyvolá
fíkovej pocit návratu
s příchutí doby pravěku.
Cákance krve jelení
tvůj pohled jasně šílený
mám v ruce zbraně kamenný
nápad, jak přežít staletí.
Slunce východ čekáme
svý těla k sobě schoulený
do vohně pořád hledíme
podivný věci vidíme.
Symboly v lese ukrytý
úplněk jenom osvítí
v ruce mám hlavu jelení
svý paže mile krvavý.
Královna
Nesleduješ žádný věci, který ti jdou proti srsti
mezi náma bylo hezky, nezažil jsem tolik štěstí
i když budeš zralá žena, vzpomenu, jak jsi byla malá
bylas krásná princezna se zlatejma vláskama.
Jednou možná vodejdeš hledat svojí identitu
pak si možná vzpomeneš na starýho svýho tátu
radši abys zůstala, kde jsi žila zamlada
u cizejch se můžeš ztratit, dlouho budeš za to platit.
Ty jsi moje královna, která není záporná
ty jsi dítě mýho věku, nenajdu tě hned na fleku
Ty jsi moje královna, která není odporná
ty jsi idol mýho srdce, který bije jen pro tebe.
Kdykoliv se můžeš vrátit do míst, kde jsi vyrůstala
a tvá postel bude stejně pokaždý ustlaná
kdybys někde zůstala, nemohla se zpátky vrátit
tak se na mě spolehni, u mě můžeš znovu začít.
Dobrou noc, miláčku, sladké sny.
Ostrovy II.
Kdyby se mi někdy něco stalo
tak se holka musíš postarat
kdyby se mi někdy blbě vedlo
na tripu se můžem vodvázat.
Prachy ležej někde na polici
ve sklenici zbyde na zejtra
je to moje story v tomhle městě
tak se neptej, jak se zrovna mám.
My budeme sami
hříšní jedinci
máme svoje vostrovy
a úsměv na líci.
A tak se jen válíme
a v klidu na duši
užíváme pocitů
který jsem netušil.
Zdroj: Tony Ducháček: Garáž/Garage, vydavatelství Maťa , 2004